Blog

Prát, sušit, žehlit, skládat, skladovat, prát, sušit, žehlit,... a tak pořád dokola.  V polistopadové době znamenaly pro českou společnost jednorázové papírové pleny něco jako malý zázrak.

S balíky pramenité minerální vody jsme ze supermarketů začali nosit i balíky s papírovými plenkami. Naučili jsme se orientovat v cenových akcích a pojmech jako sametově hebká pokožka a důvěrný pocit sucha. Mladé maminky si zvykly na poznámky,  jak je to dnes s papírovými plenkami úžasné, a jak dřív… Období čtverců poskládaných na osminy v umělohmotných kalhotkách se zdálo být historií. O módě je však dobře známo, že chodí ve vlnách. Připouštím, že na tom něco bude. V patnácti jsem vytáhla ze skříně máminy zvonové kalhoty, ve třiadvaceti komínky bílých bavlněných plen. Do Čech přicházela vlna ekologie a zdravého životního stylu a já jsem chtěla být součástí. V této době už naštěstí pominula panika z nebezpečných bakterií, takže nebylo nutné plenky vyvařovat, ani žehlit (i když, přiznám se, při prvním dítěti jsem ještě pod tlakem babiček poctivě několik měsíců žehlila, dokonce jsem vyzkoušela i vyvařování v hrnci na plotně).

S přibývajícími dětmi ubývala ochota k složitému věšení a skládání – a tak jsem objevila moderní látkové plenky, kalhotkové systémy a all-in-one. Látkování se ze dne na den stalo radostí. Ladit barevné svrchňáčky, kalhotkové či vkládací plenky k ostatnímu oblečení je třešničkou na dortu a jsem ráda, že se poslední dítě stihlo odplenkovat dřív, než jsem objevila i ty super varianty s něžnými dívčími vzory na jemných pastelových i smetanově bílých podkladech (ach!) a já neobětovala svou „mateřskou“ ve prospěch rozvoje českého textilního průmyslu…

Část společnosti považuje látkové plenky za přežitek, část jako „nemoderní“ označuje ty jednorázové. Pravdou je, že obě podoby přebalování už tu kdysi byly a je téměř jisté, že do budoucna se budou prolínat znovu.

Jak to se skutečnou „plenkovou historií“ bylo, jsem zapátrala na zahraničních internetových stránkách a objevila jsem zajímavé věci. Je to inspirativní čtení, ve kterém lze najít i několik příběhů kreativních mladých žen, které se nenechaly odradit odmítavým přístupem okolí a svými vynálezy usnadnily práci milionům rodin na celém světě. Pokud vás tyto informace také zajímají,pak zde mé sdílení zjištěného a objeveného.

Časová osa přebalování

Starověk

Kůže, trávy, mech nebo bezplenková komunikační metoda (BKM)

Za časů původních amerických obyvatel se přebalování řídilo především počasím - když bylo teplo, děti byly nahé a matky se podle pohybů a náznaků dítěte snažily předvídat jejich potřeby - tomuto způsobu se říká bezplenková komunikační metoda a některé matky ji úspěšně používají dodnes. Na chladnější části kontinentu balily matky původních Američanů a Inků děti do trávy, jako svrchní vrstvu používaly králičí kůže. Ve starověké Evropě byly narozené děti baleny do širokých listů Asclepie, zvířecích kůží a jiných přírodních zdrojů.

V mnoha evropských společnostech byly děti zabalené v zavinovačce (proužky plátna nebo vlny byly pevně obaleny kolem každé končetiny a kolem celého těla). Inuité, eskymácký národ, dávali mezi nožičky mech a obalovaly ho tulení kůží. Znečištěné kůže se nechávaly venku vymrznout, nečistoty se vytřepaly a kůže byla připravena pro další přebalování.

Středověk

Plátno nebo mušelín, praní jen velmi zřídka

V dobách prvních kolonistů (15. stol.) mohly ženy koupit metráže speciální látky přímo na pleny - dováželo se buď plátno nebo mušelín. Vzhledem k tomu, že voda byla vzácná a praní náročné, nepřebalovalo se příliš často. Počůrané plenky se často jen nechaly uschnout a použily znovu. Pokakané plenky se vymáchaly a odložily stranou až do dalšího praní.

Zápach schnoucích plenek před krbem v zimních měsících byl brán jako nutná realita, která mimo jiné nutila matky učit děti brzkému chození na nočník. Svrchní kalhotky se téměř nepoužívaly, proto i oblečení bylo přizpůsobené časté výměně plenek - bylo otevřené v oblasti dětského zadečku.

Novověk

Skládání čtvercových plen, spínací špendlíky

Koncem 18. století, kdy stoupaly hygienické nároky, přichází pokrok v používání látkových plenek - dostalo se jim zasloužené pozornosti, značných změn doznal vzhled i materiál plenek, na scénu se dostávají zavírací špendlíky. Evropské děti a děti v Severní Americe začaly nosit „předchůdce“ dnešních moderních látkových plen - čtverec nebo obdélník ze lnu, bavlněného flanelu nebo plátna - poskládaného do obdélníkového tvaru, který se připínal právě bezpečnostním spínacím špendlíkem.

Celobavlněné látkové plenky se začaly vyrábět ve velkém. Maminkám bylo doporučeno plenky před opětovným použítím vyvařovat, jako prevence před vznikem opruzenin pak děti častěji přebalovat.

 

Vývoj k jednorázové plence

Po roce 1940 začala plenková revoluce. Na svět pomalu přicházely jednorázové plenky, díky vynálezům několika různých lidí.

Už v roce 1930 se objevily v katalogu společnosti Robinsons of Chesterfield (výrobce jednorázových dámských vložek) jednorázové dětské ubrousky.

V roce 1944 Huga Drangela ze švédské papírenské společnosti Pauliström napadlo dávat tenkou vrstvu papírového ubrousku z buničinové vaty do látkové pleny v gumových kalhotkách. Celulózová vata byla ale hrubá a když se namočila, rozpadla se na kousky.

Paddi

V roce 1947, žena v domácnosti jménem Valerie Hunter Gordon začala vyvíjet dvoudílný systém plenek zvaný Paddi. Skládal se z jednorázové vložky (buničinová vložka s tenkou svrchní vrstvou vaty) a vnějších kalhotek na patentky, vyrobených z měkkého PVC. Zpočátku používala jako materiál k šití kalhotek staré nylonové padáky (její muž byl armádní důstojník). V roce 1948 požádala o patent, v roce 1949 podepsala smlouvu s Robinsons of Chesterfield, kteří je začali vyrábět ve velkém.

V roce 1950 podepsala smlouvu se společností Boots the Chemist, která začala prodávat Paddi plenky ve svých prodejnách po celé Británii.  O rok později byl plenkám Paddi udělen patent pro USA a celý svět, Paddi byly extrémně úspěšné, a to až do příchodu plenek „vše v jednom“.

Během 2. světové války stoupl počet pracujících matek, na domácí práce nebylo tolik času. Trendem se stal servis praní látkových plen, začala poptávka po inovaci a pohodlnějším systému přebalování.

V roce 1950 majitelka plenkového servisu v Milwaukee, paní Hellermanová, přišla na nový způsob -- byl to plenkový sklad, kde ve středu plenky ležela extra bavlněná vrstva. Celý sklad byl sešitý -- a na světě byla vícevrstvá plenka.

Boater

V roce 1946 použila ve Spojených státech hodpodyně z Indiany jménem Marion Donovan sprchový závěs ze své koupelny k ušití voděodolných svrchních kalhotek. Místo bezpečnostního špendlíku použila patentky. Kalhotky nazvané „Boater“ žádná továrna nechtěla dát do výroby, takže byla nucena postavit se na vlastní nohy.

První kalhotky nabídla k prodeji v roce 1949 ve svém obchodě Saks Fifth Avenue v New Yorku, byly hned rozebrané. V roce 1951 si je nechává patentovat, práva k prodeji vodotěsné plenky později prodala za milion dolarů. Jejím dalším projektem byly plně jednorázové plenky. Papír, který při jejich výrobě použila, byl nejen savý a pevný, ale také odváděl tekutinu od dětské pokožky. Když s hotovým výrobkem obcházela manufaktury v zemi, byla opět všude odmítnuta. Z jejich vizí čerpal i Victor Mills při vytvoření plenky Pampers.

Pampers

V roce 1961 Victor Mills, který pracoval jako inženýr chemie pro společnost Procter&Gamble, přivedl na svět moderní papírovou jednorázovou plenku. Její oblíbenost raketově rostla do celého světa. I v oblasti látkových plen ale docházelo stále k posunu, v průběhu 80. a 90. let se jejich vývoj vylepšoval, používaly se nové technologie, vyráběly se lehčí, savější tkaniny a plenky byly potištěny rozmanitými vzory.

Renesance látky

Už od 80. let začaly sílit hlasy varující před dopadem jednorázových plen na životní prostředí, zdraví a rodinný rozpočet. Někteří z prvních inovátorů pocházeli z Kanady; Bummis přišli s prvními moderními voděodolnými svrchními kalhotkami, Kushies vytvořil v roce 1989 první tvarované kalhotkové plenky, následovala Motherease s kalhotkovými plenkami a svrchními kalhotkami v roce 1991.

Díky společnostem jako Fuzzibunz (která v roce 1999 uvedl na trh kapsovou plenku) se staly látkové plenky dostupnějšími pro americké rodiny a přestaly budit takové obavy. Revoluční plenkou byla jednovelikostní BumGenius, vyrobená v roce 2006. Látkování se stává trendem, životním stylem, maminky zakládají chatovací a facebookové skupiny.

V současné době jsou plenky stále pohodlnější, tenčí, šetrné k životnímu prostředí. Vývoj technologií používaných materiálů si nezadá s vývojem materiálů používaných v těch nejnáročnějších sportovních odvětvích.

Po období, kdy se česká textilní výroba začala z ekonomických důvodů přesouvat do Číny a ostatních rozvojových zemí, a tlak na cenu způsobil snížení její kvality, přišla doba, kdy sehnat kvalitní a zdravotně nezávadný výrobek za přiměřenou cenu bylo stále složitější.

Na tuto situaci pružně zareagovaly české maminky a začaly s domácí výrobou nedostatkového zboží. Některým se podařilo prorazit na domácím i zahraničním trhu a dnes zaměstnávají další šikovné švadleny a dělají tradiční české textilní výrobě dobré jméno u nás i ve světě.

Jednou z takových značek je i Anavy, založená v roce 2009 paní Ivanou Filipovičovou.

Zajímavé osobnosti:

Marion Donovan (USA) - vynálezkyně svrchních nepromokavých kalhotek a první jednorázové pleny

Marion Donovan, narozená roku 1917 v Indianě, byla už od dětství velice kreativní a vynalézavá. Velkou část svého dětství strávila v továrně svého otce a strýce, dvou mužů, kteří se spojili při vynalézání průmyslového soustruhu na broušení automobilových ozubených rychlostních převodů.

Po druhé světové válce, jako žena v domácnosti a matka dvou dětí, výborně využila důvtip a vynalézavost získanou v dětství - nešťastná z nekonečného vyměňování látkových plenek, znečištěného povlečení a oblečení svého mladšího dítěte, rozhodla se vytvořit plenkové kalhotky, díky kterým by její dítě i jeho okolí zůstávaly suché. Vzala šicí stroj a sprchový závěs a ušila voděodolné svrchní kalhotky, které oproti gumovým kalhotkám, prodávaným v obchodě, nezpůsobovaly vyrážky a neotlačovaly dětskou kůžičku. Svůj výrobek přivedla k dokonalosti přidáním patentek, které nahradily nebezpečné spínací špendlíky, používané do té doby. Kalhotkám začala říkat „Boater“ (prý jí připomínaly lodičku). Když žádná továrna nechtěla dát její vynález do výroby, Marion se postavila na vlastní nohy a začala výrobek prodávat ve svém obchodě Saks Fifth Avenue v New Yorku. Měly velký úspěch.

Jejím dalším projektem byly plně jednorázové plenky, pro které vytvořila speciální druh papíru, který byl nejen pevný a savý, ale také odváděl tekutinu od dětské pokožky. Paní Marion představila svůj hotový výrobek ve všech manufakturách v zemi, ale opět byla všude odmítnuta. Zdá se neuvěřitelné, že všem, koho oslovila, se její vynález zdál nepotřebný a nepraktický. O necelou dekádu později, v roce 1961, Victor Mills čerpal z jejích vizí při vytvoření plenky Pampers.

Valerie Hunter -Gordon (Velká Británie) - vynálezkyně dvoudílné plenky Paddi s vyměnitelnou vložkou

V roce 1940 Valerie Hunter-Gordon, žena armádního důstojníka z Kiltarlity ve Skotsku, čekala své třetí dítě a odmítla představu, že bude muset znovu prát, sušit a žehlit stohy látkových plen.

Začala se věnovat myšlence plenky složené ze dvou částí - savé vložky a svrchní části, která vložku podrží. Nejprve experimentovala s bavlněnou vatou - ta se ale špatně stříhala a byla příliš drahá. Pak objevila v místní drogerii role celulózy (papírově tenká buničinová vata), která výborně absorbovala a byla levná, zároveň ale příliš hrubá pro dětskou pokožku a po namočení se žmolkovala na malé kousky. Rozhodla se použít kombinaci – buničinu pro její savost a bavlněnou vatu pro její hebkost. Svrchní kalhotky se zapínáním na patentky byly nastavitelné kolem pasu a vystřižené kolem nožiček, takže dětem výborně seděly. Díky tomuto střihu v nich pevně seděla i vložka a nebylo nutné ji přichytávat spínacím špendlíkem.

Své první svrchní kalhotky šila z nylonové padákoviny, později z PVC. Byly voděodolné, snadno se čistily a rychle schly.

Její muž, major Patrick Hunter-Gordon, který se právě vrátil z bojů v Borneu, byl pro velký zájem nucen své ženě pomáhat - vystřihoval buničité vložky do plenek na podlaze v podkroví a ona jednotlivé vrstvy sešívala starým matčiným šicím strojem. Vyzkoušela je s velkým úspěchem na svém synu Nigelovi a začala si dělat pořadníky - tak velký byl zájem ostatních žen armádních důstojníků, které měly samy malé děti. Takto vyrobila kolem čtyřset jednorázových plenek. Byly okamžitě rozebrány a Patrick poznal komerční patenciál tohoto vynálezu. Oslovili mnoho výrobních společností, ale všude byli odmítnuti. Přesto si jej nechali v roce 1948 patentovat. Zlom nastal ve chvíli, kdy se Valeriin otec setkal na pracovním obědě s Robertem Robinsonem, majitelem firmy Robinsons of Chesterfield. Ten mu vyprávěl o své výrobě jednorázových dámských vložek, které jsou cenově přístupné všem ženám. Valeriin otec mu okamžitě pověděl o podobném vynálezu své dcery - jednorázových plenkách. Robert Robinson dal Valerii kontakt na svého bratra Victora, předsedu firmy, se kterým se ihned dohodli na spolupráci. Díky firmě Robinsons of Chesterfield se plenky roku 1949 dostaly na trh. Byly patentovány, dostaly ochrannou známku. Svrchní části plenky se začalo říkat Paddi a celé plence pak Paddi Pads. Plenky zaznamenaly obrovskou popularitu, jedny z jejich prvních typů jsou uloženy v Edinburgském muzeu jako památka pro budoucí generace.

 DIAPER

- byl termín pro vzor malých opakujících se geometrických tvarů a později se ho používalo k označení bílé bavlněné nebo lněné látky s těmito vzory. Tento typ vzoru se nazýval „diapering" a pravděpodobně dal jméno látce používané k výrobě plenek a později plenkám samotných. (plenky= diapers (am.) S britskými kolonialisty přešel tento název do Ameriky, kde se používá dodnes zatímco v Anglii se uchytilo slovo „nappies“.

Použité zdroje:  http://www.diaperjungle.com/history-of-diapers.html , http://www.paddi.org.uk/newspapers.html , http://www.zephyrhillblog.com/2012/08/how-grandma-did-diapers/ , http://everything.explained.today/Diaper/, http://www.paddi.org.uk/history.html , http://www.women-inventors.com/Marion-Donovan.asp

Použité obrázky - zdroj: obr.1  http://i.dailymail.co.uk/i/pix/2015/10/17/01/2D7C4FF000000578-0-Doting_The_Bachelorette_s_Michael_Turnbull_was_spotted_buying_na-m-72_1445041706868.jpg , obr.2 https://pixabay.com/, obr.3 http://borntolove.com/papoose.gif, obr.4 http://3.bp.blogspot.com/-W2tX3xp7l0o/U84qSxmK3nI/AAAAAAAABXM/lNfDrLKtOdQ/s1600/chinese_no_diapers.jpg, obr.5 https://www.google.cz/search?q=marion+donovan+boater&biw=1280&bih=689&tbm=isch&imgil=2IUr2id9mIhNqM, obr.6 http://bumblebutton.blogspot.cz/2011/07/victorian-clip-art-and-images-of.html, obr.7 http://www.zephyrhillblog.com/wp-content/uploads/2012/08/boiling.jpg paní vyvařuje , obr.8 https://s3.amazonaws.com/quotabelle/authors/marion-donovan/donovan-baby.jpg, obr.9 https://encrypted-tbn3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQCq9iEf3TxNSjTlZkpj1uwoBP8bO7sPt_TpkW9dS9vgGDcIApuPA, obr.10 http://i4.dailyrecord.co.uk/incoming/article5700761.ece/ALTERNATES/s615b/JS63367330.jpg, obr.11 http://www.paddi.org.uk/uploads/1/1/5/7/11573280/1741788.jpg?303, obr. 12 http://www.babyshower.ie/wordpress/wp-content/uploads/2011/11/pampers1.jpg, obr.13 http://www.kushies.com/About_Kushies/banner-history.jpg, obr. 14 www.anavy.cz, obr.15 http://cdn2-b.examiner.com/sites/default/files/styles/image_content_width/hash/bb/85/bb85c0b9e36500c1b1ccda577efff5bb.jpg , obr.16 http://www.paddi.org.uk/history.html, obr.17 http://i3.dailyrecord.co.uk/incoming/article5700759.ece/ALTERNATES/s615b/JS63366744.jpg, obr. 18 http://mostlysunnyblog.com/wp-content/uploads/2013/01/Pai-muslin-cloth-review.jpg