Menu

Blog

Návštěva šicí dílny Anavy

Přijíždíme ráno a z polí za Boskovicemi stoupá mlha. V kopcovité krajině mezi loukami elegantně kličkuje úzká silnice. Do malého městečka Opatovice v srdci Boskovické brázdy jedeme navštívit naši šicí dílnu. V nenápadné budově za železniční tratí se vyrábějí plenky, které užívá tisíce dětí u nás i v zahraničí.

Ve dveřích nás hlasitě vítá paní šéfová Mirka. V roce 2010 si s majitelkou firmy, paní Ivanou Filipovičovou, „plácly“ a spolupracují dodnes. Paní Filipovičová šila plenky nejprve doma, pro velký zájem bylo ale třeba najít výpomoc – a tak se setkaly s paní Mirkou, majitelkou šicí dílny v Opatovicích. „Šilo se tu leccos,“ zavzpomíná elegantní tmavovláska, „někdy šály, čepice, pak látkové tašky, pracovní oděvy..“ Když odpovídala na inzerát: „Hledám švadlenu na šití látkových plenek,“ myslela, že půjde o drobný přivýdělek; co může být na plenkách tak složitého k šití? Dnes se tomu s paní Filipovičovou smějí. Ušít dobrou plenku je totiž skutečný majstrštyk.

Firma se rychle zavedla na českém i zahraničním trhu a paní Mirka musela k šití plenek přibrat další dvě švadleny – dnes už pro naši firmu šije a kompletuje 12 lidí. Všechny ženy jsou místní, několik z nich jsou maminky na mateřské, které připravují materiály k šití ve volných chvilkách doma, mnoho švadlen tu také začínalo těsně po mateřské dovolené a chválí si příjemnou práci v blízkosti školy a školky.

Procházíme sklady s materiálem a nevíme, kam se dívat dříve - desítky pestrobarevných vzorů, velké role hebkých bavlněných, bambusových a sametových látek vyskládané až ke stropu. Neodoláme a prsty hladíme jemné plyšové povrchy. Skladovací prostory začaly být postupně nedostačující, i dílna přestala svojí velikostí vyhovovat, a tak došlo v roce 2016 k rozšíření. “Zákazníků nadále přibývá, hotové zboží doslova mizí pod rukama”, říká Mirka. I když je její zodpovědností výroba, po odeslání do prodeje ráda sleduje facebookové stránky a těší se z radosti maminek nad novými plenkami. „Máme tak okamžitou zpětnou vazbu přímo od zákazníka,“ vysvětluje.

Následně vcházíme do šicí dílny. Ve světlé místnosti panuje čilý pracovní ruch. Šít se začíná časně zrána, v osm pak zavoní káva a potom už stroje pravidelně vrčí až do přestávky. Chvílemi se cítíme jako na zkoušce orchestru – každý stroj má jiný zvuk, některé vrčí, jiné šumí, klapají a cvakají, další vrní a předou. A do toho se v pravidelných intervalech ozývá píst patentkovačů. Kdyby se tu zastavil Antonín Dvořák*, mohla mít Humoreska úplně jinou podobu, říkám si. Chybí už jen dirigent!

Na velkém pracovním stole leží v několika vrstvách připravená látka, pracovnice z ní ruční řezačkou šikovně vyřezává tvary budoucích plenkových kalhotek. Za chvíli tu místo metráže leží hromady připravených tvarů. „Z menších odřezků se vyřezávají dámské látkové vložky,“ vysvětluje. „Ani kousek látky nepřijde nazmar.“ Potom je třeba jednotlivé vrstvy materiálů zkompletovat, podle toho, jaká plenka se šije. Většina z nich je složená z několika vrstev, každá vrstva je z jiného materiálu.

Zkompletované plenky putují k patentkovacím strojům. Děvčata vyberou barevně ladící patentky a narazit je na plenku. Na jednu plenku přijde kolem dvaceti - třiceti patentek. Na některých svrchních kalhotkách je i čtyřicet patentek! To aby každému miminku plenka co nejlépe seděla. Těm štíhlým i těm, co mají silnější stehýnka nebo větší bříško. Vybrat barevné patentky není jednoduché. “Kolikrát se na dílně vedou vášnivé debaty – žlutou, nebo modrou? Nebo světle oranžovou?“ smějí se dámy.

Na opatentkované plenky je třeba našít gumičky. Natáhnou se na látku, přejedou strojem a za šicí jehlou už se objevují pravidelné vlnky – celé to trvá jen pár sekund, ale plenky dostávají svůj konečný kalhotkový tvar.

Teď je potřeba všechny vrstvy sešít. „Chce to praxi, aby při sešívání žádná vrstva neutekla, ani se nenakrčila,“ říká švadlena. Vedle ní na stole stojí v komínkách hotové plenky různých barev a obrázků. „Tady si vybere každý, máme tu něžné dětské potisky, ale i tmavé vzory pro náročné maminky, které roztomilými kytičkami neuspokojíte,“ směje se sympatická paní. Před časem přišla o práci, měla pár let před důchodem. Po několika měsících nastoupila sem a už tu šije druhým rokem. „Práce mě baví, je to radost šít plenky pro ty maličké!“

S tím souhlasí i paní, která u vedlejšího stolu šije přebalovací podložky – vespod vzorovaný voděodolný materiál, na povrchu jemný kojenecký plyš. „Šití na miminka je kreativní práce – nejraději kombinujeme různě barevné materiály s tištěnými vzory. Látky se často obměňují, takže je stále co vymýšlet.“

Hotové plenky se balí do velkých krabic a posílají do skladu. Paní Mirka pečlivě kontroluje, jestli počty správně sedí. „Krabice putují mezi dílnou a skladem, dokud jsou ještě použitelné. Látkové plenky staví na ekologickém přístupu k životu, snažíme se o to i při výrobě. Žádné zbytečné krabice, žádné papírové obaly, minimum obalových plastových materiálů.“

Ještě napsat adresu, předat pohlednému chlapíkovi z doručovací služby a zítra máme plenky u nás ve skladu v Ivančicích. Však už na ně zákazníci čekají.

*Antonín Dvořák je významný český skladatel. Inspirací při komponování skladby Humoreska mu byly zvuky jedoucího vlaku.

author

Hana Křivánková

Dlouholetá (bývalá) zaměstnankyně společnosti, máma tří dětí, dnes ve službách školství.